Směr všech jachtařů - směr Primošten

Kolem třetí ráno mě budí pískot od GPS. Chvíli přemýšlím co může pískat jelikož GPS je vypnutá a kotevní alarm nic nehlásí. Nedá mě to a jdu to zkontrolovat. Koukám na hloubku a je v nastavená normě - nikam jsme se nepohnuli. Venku prší. Přemýšlím jak se dostat k můstku a zjistit co to tam vlastně píská, nezbývá nic jiného než vzít bundu a vylézt ven. Koukám na budíky na můstku a tam píská budík, že ztratil kontrolu nad čidlem. Budík umlčuji, aby nepískal ještě v rychlosti překontroluji že funguje hloubkoměr a pak jdu zpět do lodi s tím, že na případné další čidla se koukneme ráno. To jsem asi neměl dělat. Ráno kapitán hlásí, že asi nemáme šťávu a tím nemyslel tu k pití. Pravděpodobně při nočním dešti někam napršelo a něco vyzkratovalo celou elektriku. Vypínáme co se dá, ale nechce naskočit ani měřák palubního napětí a jen tak blikne a pak zase usne. Už jsme bez napětí tak jako tak, tak odpojujeme všechny hlavní vypínače od baterek. Po chvilce co jsme nechali baterie odpočinout se nám podaří rozeběhnout onen měřák napětí baterií. Problém hlavní baterie ukazuje 6,8 V a motorová 12,9 . Nevypadá to nejhůř, prostě nepůjde světlo a další nedůležité věci, ale motor by měl jít nastartovat. Ouha, po zkoušce startování si startér ani nehlesne. Copak, že by soudruzi z NDR udělali další chybu a ovládání startéru zapojili na hlavní baterii? Je tu několik variant, buď vše odpojit, vyčkat nějakou dobu a třeba se baterie trošku dobije sama, vyměnit hlavní baterii za jednu z motorových baterií nebo zavolat servis. Volání servisu je možné uskutečnit kdykoliv, takže jsme se rozhodli vyzkoušet nejprve první dvě varianty. Odpojili jsme baterie a šli na snídani. Kolem 11 hod. jsme opět nahodili baterie, napětí na hlavní baterii stouplo na 8,9 V. Startér začal pískat, což bylo dobré znamení. Motor naskočil a to nám stačilo k úspěchu.
Rozhodnutí, kam dnes pojedeme bylo záhy jasné, bude to Primošten, tam dobijeme baterie a vyzkoušíme jestli je vše OK.

Ostrov Murter - zátoka Kosirina

Po překontrolování všech náležitostí, po dobré a vydatné snídani vyrážíme z mariny v Sukošanu směrem na jih, kde by mělo být tepleji. Vítr fouká kolem 20Ktn a plachtění je nadočekávání rychlé. Pro kotvení vybíráme zátoku Kosirina ostrova Murter (souřadnice GPS: 43°47'43.00"N 15°36'19.00"E). Kotvíme při rostoucí bóře, dno je písčité s občasnou vegetací, hloubka cca 5m. Jelikož byla zima nepoznali jsme, že se jedná o zátoku u n-kempu (při druhé návštěvě, této zátoky to bylo již zřejmé). V noci bóra ještě roste, ale kotva zůstává na místě a tak se ráno probouzíme, tam kde jsme v noci zakotvili. Zase jeden poznatek, že kus železa hozený do vody udrží takovou skořápku na místě (ale bójka či dokonce mooring je přeci jen větší bezpečí).

Příjezd - Sukošan

Cesta směr Chorvatsko nebyla nejhorší, sice na rakouské dálnici začalo pršet, ale jinak cesta i auto bylo v pohodě, takže cca ve 12 hod. jsme protnuli bránu maríny v Sukošanu. Počasí překvapivě ukázalo svoji hezkou stránku a začalo svítit slunce. Po rozkoukání se šel kapitán zeptat zda je připravena naše loď a jako snad pokaždé nebyla a i přes nějaké úplatky (no jo český úplatek - pivo) nám stejně byla předána loď snad jako posledním. Takže během čekání jsme se byli podívat po celé maríně, ostatně stojí to za to vždyť je to jedna z největších marín na jadranu. Předání lodě proběhlo něco málo kolem 17 hod. což už není moc čas na vyplutí (na podzim se holt rychle stmívá) a i tak využití možností domácí maríny je nedocenitelné a zadarmo resp. v ceně lodi.
Přehození věcí z auta do lodě nebylo nic pracného, ono do auta se toho moc nemohlo vejít. Seznámení s lodí nebylo pro otřelé mořeplavce ničím neznámým, ale i tak některé novinky je dobré znát. Podle mého loď disponovala některými nedostatky, které trošičku znehodnocovali tuto novou loď. Každopádně taková fíčurinka jako lampička na venkovním stolku je tedy něco, to se nemusí vytahovat kabel se svítilnou a věšet někam na sprayhood. No ale soudruzi z NDR asi udělali někde chybu nebo spíš konstruktéři a zapomněli onu lampičku dokonale utěsnit.
Každopádně naše chorvatská dovolená a zážitky z plavby po chorvastském poběží může začít.

Přípravy na plavbu roku 2008

Letošní rok bude plavba uskutečněna na nové lodi, pokud myslím nová, tak myslím nová, tzn. rokem spuštění na vodu je rok 2008. Jmenuje se SEN a doufáme, že plutí s ní bude jeden velký sen. Pár technických parametrů:
jedná se o loď Oceanis 31 výrobce Beneteau. Její celková délka je 9,66 m a šířka 3.39 m s ponorem 1,8 m. Celkové oplachtění 48.5 m2, motor o výkonu 20HP, nádrž na vodu 290 l a na palivo 130 l. Dvě kajuty s možností plutí až šesti osob. Další výbava: GPS, radiostanice VHF, navíjení geny, navíjení hlavní plachty, bimini, sprayhood, elektrický kotevní naviják, echolot, log, windmetr, mapový plotter, autopilot, radio/CD přehrávač, sprcha v kokpitu, rozvod teplé vody, lednice 12V .

Den osmý - návrat do Sukošanu

Poslední den plavby.
Fouká a to kapitánovi vnáší úsměv do tváře, protože se bude plachtit. Takže vysouváme plachty a na posledy plachtíme. Jelikož však čas je trošku nekompromisní místy musíme jet na motor, ale když to jde tak plachtíme. Sice musíme neustále křižovat, ale i tak to stojí za to.[singlepic=1523,160,120,,left] V podvečer už musíme sbalit plachty a do maríny v Sukošanu dojet na motor. Přistáváme kolem 18 hod.

Den sedmý - Vela Stupica

Na dnešní den je naplánována cesta zpět, směr ostrov Žirje - zátoka Vela Stupica
Vis je prokletý. Ráno při odplutí, kdy chceme nahodit motor, startér nefunguje. Rozebíráme proto celou naši kajutu, kde jsou baterie a také schody pod kterými je motor. Zkoušíme prohazovat baterie (jedna je pro motor a dvě pro komfort) nicméně stále startér nelze roztočit. Ono přijít na závadu bez většího nářadí a zkoušečky s kuchyňským nožem není až tak triviální. Naštěstí Jarda na to přišel (no možná měl více štěstí), protože byl uklepaný kablík vedoucí k onomu startéru. Oprava sice byla amatérská a kabel byl hodně napnutý, ale i tak se vše podařilo opravit. To naši sousedé koukali, že opravu startéru jsme udělali za hodinku a už odplouváme.
Nyní nás už čeká cesta zpět. Dosáhli jsme pro nás nejjižnějšího cípu a teď už hrr zpět, abychom to stihli. Cesta je naplánována přímo na ostrov Žirje bez zbytečných zastávek z důvodu zdržení při opravě lodi.
Je bezvětří a celou dobu jedeme na motor. To je příležitost zkusit naprogramovat autopilota od Raymarine. Je to složité, ale při troše bádání už loď jede podle vytýčené trasy, ale to už není plavba a stejně se musí sledovat míjející lodě.
V podvečer přistáváme na ostrově Žirje část Vela Stupica.[singlepic=1522,160,120,,left] Je to příklad ostrova, kde by se nemělo chodit mimo vyznačených tras, protože riziko položených min je asi velké. Nám se však nic nestalo, takže víceméně je tam bezpečno. Celému přístavu vládne pouze jedna konoba, vyhlídka na hrda a to je z této části všechno.
Stání je na bójce v chráněné zátoce a zabíráme jednu z posledních volných bójek.

Den šestý - Vis

Dnešní den nás čeká cesta na ostrov Vis. Ostrov leží ve vnějším pásu Středodalmatských ostrovů, má rozlohu 90,3 km2 a asi 4300 obyvatel. Prý nemá vlastní vodu, dováží se v cisternách (nicméně vodu do lodi jsme bez problému natankovali přímo z mola). Nejvyšším bodem je Hum (587 m) na jihozápadě ostrova (na ten ale není čas a tak zdolání nejvyššího bodu necháme na jindy). Hlavní význam ostrova je v rybolovu jehož zpracování je v Komiže, kde v podvečer přistáváme. Je to vidět kromě jachetního mola je i přístaviště plné rybářských lodí.
[singlepic=1521,160,120,,left]Posádka,shodou okolností česká, která má loď vedle nás je vysmátá, bohužel jim ale nefunguje jim startér, takže už dva dni čekají na opravu. Nezávidíme jim, protože pro nás by to byl pořádný problém, za dva dny máme vracet loď a ještě k tomu jsme na ostrově, kde by byla těžká doprava jakéhokoliv náhradního dílu.
Procházka po ostrově nás vede směrem ke klášteru sv. Mikuláše (Sveti Nikola), kterému se říká Muster (v místním dialektu klášter) a vévodí celému okolí. Nejdeme až k němu a jen obhlížíme okolí a poté se vracíme zpět po pobřeží.

Den čtvrtý - opět Primošten

Primošten je krásné město a nevím proč, ale všechny cesty vedou k němu. Možná asi proto, že v okolí není mnoho míst k zakotvení. Je i vhodným místem k doplnění nádrže na vodu a dobití baterií. Je zde i dobré sociální zařízení, takže si můžete dojít na k zemi přišroubovaný záchod a osprchovat se teplou vodou, ne že by na lodi nebylo to samé možné, ale tady je asi největší výhoda té pevné země a dostatečného prostoru. Další zajímavostí je, že je zde pořád pěkné počasí, ale to je spíše štěstí. Prostě jako každý rok, zde přistáváme na noc.
Primošten se rozkládá na dvou poloostrůvcích a má cca 1750 obyvatel. Na prvním je stupňovitě rozmístěna stará vesnice. Původně to byl ostrov, který byl spojen s pevninou mostem (Primošten = přemostěný, připojený mostem). Na dominantním místě stojí farní kostel sv. Jiří (Sveti Juraj) z 15.a 18. stol. se vzácnou ikonou Panny Marie se sv. Lukášem a sv. Jiřím ze začátku 18. stol. Vesnice je malebná, s úzkými uličkami a některými starými tradičními venkovskými stavbami. Prostě krásná příležitost nafotit pěkné fotografie malebného městečka, kostelu a výhledu na okolí.
Druhý sousední poloostrůvek zvaný Raduča zaujímají výhradně zařízení cestovního ruchu. Nechybělo ani prozkoumání této části ostrova.

Den třetí - vstříc novým dobrodružstvím

Odplutí od mola mělo tentokrát menší zádrhel, zapomněli jsme připojen elektrický kabel. Ale jinak snad vše dobré.
Jako pokaždé při prvním dnu plavby musí foukat silný vítr, aby se asi posádka sžila s lodí. Kapitánovi se to samozřejmě líbí, když hned první den a může rozvinou plachty. Nicméně vlny začínají být i na naši loď trošičku velké a tak hledáme možnost přistání. nejlepší se zdá být ostrov Opat. [singlepic=1518,160,120,,left]Takže tam míříme co nejrychleji, aby nás někde nepotkalo něco horšího a naše putování neskončilo hned první den. Na Opat přijíždějí i jiné lodě a vypadá to, že tam nakonec bude plno. Musíme kroužit, protože jsme sice v pořadí, ale nějaká loď před námi nemůže přistát. Je to snad už její pátý pokus o přistání, ale co alespoň víme jak je to s proudem. Přistání není jednoduché a slušně se přetahujeme s lodí a ani nám se nevede hned první přistání, každopádně druhé je už lepší, ale i tak to byla docela fuška. Nejlépe to vyřešila holandská posádka lodi, která přistávala po nás. Plnou parou narazila špicí do betonku mola, je až s podivem kolik ten laminát vydrží, v betonu díra od špice a v lodi jen malý odštěpek laminátu (loď bude moci plout i dále). Náš nástupní ostrůvek nestačí, ale na to jsou asi zvyklí a mají zde připraveny prkna.

Den druhý - nalodění

Na poslední benzince před hranicemi tankujeme v 0:30 hod. ráno. Pak už nás čeká jen zahraniční cesta.
Do maríny v Sukošanu přijíždíme za oblačného počasí v 13:30 .
Marina Dalmacija - jaký je její skutečný název je jeden z největších jachtařských přístavů na východním pobřeží Jadranu. Má kapacitu cca 1200 míst na vodě a 50 míst na pevnině a najdete zde snad vše co potřebujete od WC a sprch po tankovací stanici.
Vykládáme věci a stěhujeme je pod střechu, jelikož postupně začíná pršet. Kolem 16 hod. již prší víc než dost a loď stále nemáme připravenu. Loď přebíráne v 17 hod. a je na ní poznat, že je už mírně opotřebovaná, přeci jen rok na moři dělá své. Přibilo na ní pár drobností a jedním je i reproduktor od rádia venku na palubě, což je jistě příjemné, jelikož nemusí rádio tak vyřvávat uvnitř, když posádka na palubě chce poslouchat své oblíbené CDčka.

Pro jistotu zopakuji parametry lodi:
Jméno: Joy
Typ: Oceanis 343
Výrobce: Beneteau
Rok spuštění: 2005
Délka: 10.66 m
Šířka: 3.48 m
Ponor: 1.85m
Plocha oplachtění: 60.0 m2
Motor 29 HP
Nádrž na vodu 225 l
Nádrž na palivo 75 l
Lůžka / kabiny 6+2/3
Počet osob 8
Výbava: GPS, radiostanice VHF, modrý trup, navíjení geny, navíjení hlavní plachty, bimini, sprayhood, elektrický kotevní naviják, echolot, log, windmetr, mapový plotter, autopilot, radio/CD přehrávač, sprcha v kokpitu, rozvod teplé vody, lednice 12V

Při dnešním deštivém počasí je zbytečné vyjíždět. Takže opět přenocujeme na lodi v domovském přístavišti.

Den první - odjezd

Z Hradce Králové tentokrát vyjíždíme ve 20 hod. směr Pardubice, kde nabereme poslední část posádky. Vyjíždí červená Felicie a stříbrný Citroen Berlingo. Z Pardubic pak najíždíme na standardní Brno - Vídeň - Graz - Zadar - Sukošan. Během cesty mírně poprchává, ale jinak docela příjemná cesta.

Den desátý - konečně doma

Po zhruba dvanácti hodinách (v šest ráno) přijíždíme zpět do Hradce. Vykládáme věci z auta a jdeme si domů lehnout. Ještě před tím vyzvedáváme našeho pejska u babičky, který rychle chápe že jsme unaveni a jde se dospat s námi.
Na to, že jsem za celou dobu nepocítil, že by se se mnou země kymácela (na což upozorňují nejedny jachtařské příručky), tak nyní po pár hodinách spánku pociťuji, že něco není v pořádku. Země se hýbe a já se opírám o zeď abych neupadl. Na to však stačil další spánek a již bylo vše v pořádku.
Vše dobře dopadlo a už aby tu byl další rok a s ním opět jachtaření.

den devátý - vylodění a návrat do Čech

Den osmý - návrat do Sukošanu

Ráno nás probouzí velké houpání lodi. Přijel trajekt. Jeho vlny rozhoupaly naši malou loď tak, že v kajutě jsem si připadal jak na horské dráze. Loď opřená o bok mola to naštěstí přežila.

Koupání v krásné zátoce a pak už jen do maríny v Sukošanu.

Stmívá se a Ždrelacký most již projíždíme za šera. Za tmy přijíždíme podle majáků do Sukošanu. Vše bez větších komplikací.

Den sedmý - národní park Krka a návrat

Vyplouváme z Primoštenu směr národní park Krka. K národnímu parku se pluje proti proudu řeky okolo města Šibenik. Počasí je oblačné, ale neprší, ale každopádně musíme plout na motor.
Připlouváme v 15 hod. Národní park Krka jsou v podstatě vodopády ze kterých chorvatsko těží, ale za to jsou opravdu pěkné a stojí za to je shlédnout. Podobné jsou už jen Plitvická jezera, která lze shlédnou při zpáteční cestě autem do Čech.
Zpět Krků vyplouváme v 18 hod. Je to vlastně nejzašší bod, kterého jsme dosáhli a nyní se budeme vracet zpět do domovské maríny v Sukošanu, kde musíme být nejpozději v sobotu v 8 hod. Zastavujeme v Šibeniku pro naftu. Je již po setmění a další plavba bude náročná a už jen na motor. Loď je bez radaru, takže nezbývá než věřit přístrojům a našim zrakům. Hledat ve tmě červená a zelená poziční světla cizích lodí není nic zábavného. To platí i pro majáky, kde je nutné si uvědomit, ze které strany onen maják míjíte a jakou barvu má mít popř. jak má blikat.
Přistáváme až za tmy ve 20 hod. ve Zlarinu. Maják měl být podle navádění zelený, ale asi došla barva a byl jen žlutý, nebo někde udělali soudruzi z chorvatska chybu :-) . Stojíme na městském molu připoutáni bokem. Škoda, že nám nikdo neřekl, že zde připlouvají trajekty. K večeři je párek s fazolemi. Dělám pár nočních fotek.
Zlarin je nevelký ostrov (8,2 km2) v šibenické ostrovní skupině, která je součástí Severodalmatských ostrovů. Ostrov leží 5 nám.mil jihozápadně od Šibeniku.

Den šestý - cesta směr Trogir

Počasí: jasno.
Na dnešní den je naplánován odplutí a prohlídka Trogiru.
Na oběd kotvíme v zátoce poblíž Trogiru. Koupeme se a poté vyrážíme na prohlídku Trogiru. Stojíme na kotvě a dno je bahnité a kotva malinko ujíždí.
Po prohlídce Trogiru se již stmívá a hledáme místo k nočnímu zakotvení. Nakonec na noc kotvíme v zátoce poblíž Trogiru, kde jsme byli už v poledne. Na dvě kotvy a zapnutý alarm, ten mě v noci stejně neprobudil, ale prý třikrát pískal. Ale nic se nestalo.

Den pátý - všechny cesty vedou do Primoštenu

Krásný den. Konečně je správné počasí na plachtění.
Rychlost cca 6 kn je jedna z maximálních, co jsme kdy udělali na plachty.
Nakonec připlouváme do Primoštenu. Město leží mezi pobřežními městy Šibenik a Split (pro upřesnění polohy). Vždy je nutné zde být včas, jelikož místa na molu jsou vždy brzy obsazena a pak už nezbývá než se postavit na bójku, což v tomto městě by byla škoda, jelikož je zde na co koukat a co fotit. Do Primoštenu proto připlouváme cca ve 14 hodin a jako jedni z prvních profesionálně přistáváme.
Kapitán ještě pomáhá při přistávání několika lodí a pak už jen obhlíží lodě, které jsou zde na molu zakotveny. Pravděpodobně vybírá loď na příští rok :-) . Za další hodinku je již molo plné a ostatní připlouající lodě musí zůstat na bójce.
Město je rozděleno na historickou část, ležící na poloostrově kde je i molo a na novou část ležící na pevnině. Byl by hřích nepodívat se na starou historickou část s kostelem na kopci a rozhledem po širokém okolí. Všem mohu jen doporučit. Městečko je velice malebné a jak jsem již napsal, všechny cesty vedou do Primoštenu nebo alespoň mě to tak připadá.
Pro jachtaře je zde příjemné sociální zařízení a možnost koupání na vedlejší oblázkové pláži.

Den čtvrtý

Kampak jsme to jeli? Zde zatím chybí jakékoliv informace.
Každopádně večer kotvíme poblíž Kornatských ostrovů.

Den třetí - vyplutí

Přišel ten den D. Vyplutí. Fouká silný vítr a i pro otrlého mořského vlka je to pořádný kousek. Ale naše posádka se ničeho nebojí a vyjíždíme z mariny. Odplutí se povedlo, všechny lana i kabely jsme odpojily a jsme na moři.
Kapitán dává pokyn rozvinout plachty. To byl ten osudný moment. Hlavní plachta se vyvlékla a rozvinula se naplno čímž naše loď měla největší možné oplachtění čímž zároveň se loď dostala do prudkého náklonu. Při pohledu na kapitána, který obvykle má vždy úsměv na tváři, když může plachtit, tak tomu trošičku ztvrdl úsměv na tváři a snažil se udržet loď a my se snažili narolovat hlavní plachtu zpět. Nelehko se navíjí plachta, když nemáte kde se zapřít, v náklonu je třeba se jednou rukou přidržovat a druhou točit klikou s vinšnou. I tak se nám to ale povedlo. Kapitán rozhodl, že pod Ždrelackým mostem v tomto větru nepojedeme a proto stáčíme loď na sever. Náklon se mírní a míříme směr novým dobrodružstvím.
První část posádky už má příznaky mořské nemoci a bere si prášky.
Kotvíme v malé zátoce na bójce.

Den druhý - nalodění

Během dopoledních hodin jsme na Chorvatských hranicích a pak už nás čeká jen dálnice směr Zadar. Jelikož loď je připravena až odpoledne máme trochu čas, ale do Sukošanu dorážíme včas a přebíráme loď s názvem Joy, která se má stát naším domovem na dalších sedm dní. Joy je loď Oceanis 343 od výrobce Beneteau. Technické parametry: délka 10.66m šířka 3.43m ponor 1.85m s motorem 29HP a oplachtěním 60m2 . Nádrž na vodu 225l a na palivo 75l. Uvnitř jsou 3 kajuty s možností plavby až 8 osob.



Jedna koupelna se záchodem pro celou posádku.

Další výbava: GPS, radiostanice VHF, modrý trup, navíjení geny, navíjení hlavní plachty, bimini, sprayhood, elektrický kotevní naviják, echolot, log, windmetr, mapový plotter, autopilot, radio/CD přehrávač, sprcha v kokpitu, rozvod teplé vody, lednice 12V



Po převzetí lodi se naloďujeme tzn. vyskládat všechny věci z aut a naložit je do lodi. Důležité je, aby zátěž byla rozvrhnuta rovnoměrně po obou stranách. Největší problém dělá pitná balená voda, kterou dáváme do všech možných skulin (později se to trošičku vymstí, jelikož nikdo neví kde která voda je a moje Cola je tak už skorem ztracena)
Rozhodujeme se zda ještě navečer někam poplujeme, ale protože se už dříve stmívá a posádka není sehraná, tak se rozhoduje, že vyplujeme až druhý den ráno.