Směr všech jachtařů - směr Primošten

Kolem třetí ráno mě budí pískot od GPS. Chvíli přemýšlím co může pískat jelikož GPS je vypnutá a kotevní alarm nic nehlásí. Nedá mě to a jdu to zkontrolovat. Koukám na hloubku a je v nastavená normě - nikam jsme se nepohnuli. Venku prší. Přemýšlím jak se dostat k můstku a zjistit co to tam vlastně píská, nezbývá nic jiného než vzít bundu a vylézt ven. Koukám na budíky na můstku a tam píská budík, že ztratil kontrolu nad čidlem. Budík umlčuji, aby nepískal ještě v rychlosti překontroluji že funguje hloubkoměr a pak jdu zpět do lodi s tím, že na případné další čidla se koukneme ráno. To jsem asi neměl dělat. Ráno kapitán hlásí, že asi nemáme šťávu a tím nemyslel tu k pití. Pravděpodobně při nočním dešti někam napršelo a něco vyzkratovalo celou elektriku. Vypínáme co se dá, ale nechce naskočit ani měřák palubního napětí a jen tak blikne a pak zase usne. Už jsme bez napětí tak jako tak, tak odpojujeme všechny hlavní vypínače od baterek. Po chvilce co jsme nechali baterie odpočinout se nám podaří rozeběhnout onen měřák napětí baterií. Problém hlavní baterie ukazuje 6,8 V a motorová 12,9 . Nevypadá to nejhůř, prostě nepůjde světlo a další nedůležité věci, ale motor by měl jít nastartovat. Ouha, po zkoušce startování si startér ani nehlesne. Copak, že by soudruzi z NDR udělali další chybu a ovládání startéru zapojili na hlavní baterii? Je tu několik variant, buď vše odpojit, vyčkat nějakou dobu a třeba se baterie trošku dobije sama, vyměnit hlavní baterii za jednu z motorových baterií nebo zavolat servis. Volání servisu je možné uskutečnit kdykoliv, takže jsme se rozhodli vyzkoušet nejprve první dvě varianty. Odpojili jsme baterie a šli na snídani. Kolem 11 hod. jsme opět nahodili baterie, napětí na hlavní baterii stouplo na 8,9 V. Startér začal pískat, což bylo dobré znamení. Motor naskočil a to nám stačilo k úspěchu.
Rozhodnutí, kam dnes pojedeme bylo záhy jasné, bude to Primošten, tam dobijeme baterie a vyzkoušíme jestli je vše OK.

Ostrov Murter - zátoka Kosirina

Po překontrolování všech náležitostí, po dobré a vydatné snídani vyrážíme z mariny v Sukošanu směrem na jih, kde by mělo být tepleji. Vítr fouká kolem 20Ktn a plachtění je nadočekávání rychlé. Pro kotvení vybíráme zátoku Kosirina ostrova Murter (souřadnice GPS: 43°47'43.00"N 15°36'19.00"E). Kotvíme při rostoucí bóře, dno je písčité s občasnou vegetací, hloubka cca 5m. Jelikož byla zima nepoznali jsme, že se jedná o zátoku u n-kempu (při druhé návštěvě, této zátoky to bylo již zřejmé). V noci bóra ještě roste, ale kotva zůstává na místě a tak se ráno probouzíme, tam kde jsme v noci zakotvili. Zase jeden poznatek, že kus železa hozený do vody udrží takovou skořápku na místě (ale bójka či dokonce mooring je přeci jen větší bezpečí).

Příjezd - Sukošan

Cesta směr Chorvatsko nebyla nejhorší, sice na rakouské dálnici začalo pršet, ale jinak cesta i auto bylo v pohodě, takže cca ve 12 hod. jsme protnuli bránu maríny v Sukošanu. Počasí překvapivě ukázalo svoji hezkou stránku a začalo svítit slunce. Po rozkoukání se šel kapitán zeptat zda je připravena naše loď a jako snad pokaždé nebyla a i přes nějaké úplatky (no jo český úplatek - pivo) nám stejně byla předána loď snad jako posledním. Takže během čekání jsme se byli podívat po celé maríně, ostatně stojí to za to vždyť je to jedna z největších marín na jadranu. Předání lodě proběhlo něco málo kolem 17 hod. což už není moc čas na vyplutí (na podzim se holt rychle stmívá) a i tak využití možností domácí maríny je nedocenitelné a zadarmo resp. v ceně lodi.
Přehození věcí z auta do lodě nebylo nic pracného, ono do auta se toho moc nemohlo vejít. Seznámení s lodí nebylo pro otřelé mořeplavce ničím neznámým, ale i tak některé novinky je dobré znát. Podle mého loď disponovala některými nedostatky, které trošičku znehodnocovali tuto novou loď. Každopádně taková fíčurinka jako lampička na venkovním stolku je tedy něco, to se nemusí vytahovat kabel se svítilnou a věšet někam na sprayhood. No ale soudruzi z NDR asi udělali někde chybu nebo spíš konstruktéři a zapomněli onu lampičku dokonale utěsnit.
Každopádně naše chorvatská dovolená a zážitky z plavby po chorvastském poběží může začít.

Den osmý - návrat do Sukošanu

Poslední den plavby.
Fouká a to kapitánovi vnáší úsměv do tváře, protože se bude plachtit. Takže vysouváme plachty a na posledy plachtíme. Jelikož však čas je trošku nekompromisní místy musíme jet na motor, ale když to jde tak plachtíme. Sice musíme neustále křižovat, ale i tak to stojí za to.[singlepic=1523,160,120,,left] V podvečer už musíme sbalit plachty a do maríny v Sukošanu dojet na motor. Přistáváme kolem 18 hod.

Den sedmý - Vela Stupica

Na dnešní den je naplánována cesta zpět, směr ostrov Žirje - zátoka Vela Stupica
Vis je prokletý. Ráno při odplutí, kdy chceme nahodit motor, startér nefunguje. Rozebíráme proto celou naši kajutu, kde jsou baterie a také schody pod kterými je motor. Zkoušíme prohazovat baterie (jedna je pro motor a dvě pro komfort) nicméně stále startér nelze roztočit. Ono přijít na závadu bez většího nářadí a zkoušečky s kuchyňským nožem není až tak triviální. Naštěstí Jarda na to přišel (no možná měl více štěstí), protože byl uklepaný kablík vedoucí k onomu startéru. Oprava sice byla amatérská a kabel byl hodně napnutý, ale i tak se vše podařilo opravit. To naši sousedé koukali, že opravu startéru jsme udělali za hodinku a už odplouváme.
Nyní nás už čeká cesta zpět. Dosáhli jsme pro nás nejjižnějšího cípu a teď už hrr zpět, abychom to stihli. Cesta je naplánována přímo na ostrov Žirje bez zbytečných zastávek z důvodu zdržení při opravě lodi.
Je bezvětří a celou dobu jedeme na motor. To je příležitost zkusit naprogramovat autopilota od Raymarine. Je to složité, ale při troše bádání už loď jede podle vytýčené trasy, ale to už není plavba a stejně se musí sledovat míjející lodě.
V podvečer přistáváme na ostrově Žirje část Vela Stupica.[singlepic=1522,160,120,,left] Je to příklad ostrova, kde by se nemělo chodit mimo vyznačených tras, protože riziko položených min je asi velké. Nám se však nic nestalo, takže víceméně je tam bezpečno. Celému přístavu vládne pouze jedna konoba, vyhlídka na hrda a to je z této části všechno.
Stání je na bójce v chráněné zátoce a zabíráme jednu z posledních volných bójek.

Den šestý - Vis

Dnešní den nás čeká cesta na ostrov Vis. Ostrov leží ve vnějším pásu Středodalmatských ostrovů, má rozlohu 90,3 km2 a asi 4300 obyvatel. Prý nemá vlastní vodu, dováží se v cisternách (nicméně vodu do lodi jsme bez problému natankovali přímo z mola). Nejvyšším bodem je Hum (587 m) na jihozápadě ostrova (na ten ale není čas a tak zdolání nejvyššího bodu necháme na jindy). Hlavní význam ostrova je v rybolovu jehož zpracování je v Komiže, kde v podvečer přistáváme. Je to vidět kromě jachetního mola je i přístaviště plné rybářských lodí.
[singlepic=1521,160,120,,left]Posádka,shodou okolností česká, která má loď vedle nás je vysmátá, bohužel jim ale nefunguje jim startér, takže už dva dni čekají na opravu. Nezávidíme jim, protože pro nás by to byl pořádný problém, za dva dny máme vracet loď a ještě k tomu jsme na ostrově, kde by byla těžká doprava jakéhokoliv náhradního dílu.
Procházka po ostrově nás vede směrem ke klášteru sv. Mikuláše (Sveti Nikola), kterému se říká Muster (v místním dialektu klášter) a vévodí celému okolí. Nejdeme až k němu a jen obhlížíme okolí a poté se vracíme zpět po pobřeží.

Den pátý - Hvar

Hvar je krásné a historické město s tyčící se pevností Španjol na kopci.[singlepic=1519,160,120,,right] Leží na jihozápadním pobřeží ostrova v otevřené zátoce, kterou chrání směrem od moře několik Paklených ostrovů (Pakleni otoci), jež jsou jeho správní součástí.

Samozřejmě, že jsme provedli vylodění a prohlídku města. Dostali jsme se až na kopec k pevnosti. Na noc zůstáváme na Hvaru na bójce mezi spoustou jachet. [singlepic=1520,160,120,,left]

Den čtvrtý - opět Primošten

Primošten je krásné město a nevím proč, ale všechny cesty vedou k němu. Možná asi proto, že v okolí není mnoho míst k zakotvení. Je i vhodným místem k doplnění nádrže na vodu a dobití baterií. Je zde i dobré sociální zařízení, takže si můžete dojít na k zemi přišroubovaný záchod a osprchovat se teplou vodou, ne že by na lodi nebylo to samé možné, ale tady je asi největší výhoda té pevné země a dostatečného prostoru. Další zajímavostí je, že je zde pořád pěkné počasí, ale to je spíše štěstí. Prostě jako každý rok, zde přistáváme na noc.
Primošten se rozkládá na dvou poloostrůvcích a má cca 1750 obyvatel. Na prvním je stupňovitě rozmístěna stará vesnice. Původně to byl ostrov, který byl spojen s pevninou mostem (Primošten = přemostěný, připojený mostem). Na dominantním místě stojí farní kostel sv. Jiří (Sveti Juraj) z 15.a 18. stol. se vzácnou ikonou Panny Marie se sv. Lukášem a sv. Jiřím ze začátku 18. stol. Vesnice je malebná, s úzkými uličkami a některými starými tradičními venkovskými stavbami. Prostě krásná příležitost nafotit pěkné fotografie malebného městečka, kostelu a výhledu na okolí.
Druhý sousední poloostrůvek zvaný Raduča zaujímají výhradně zařízení cestovního ruchu. Nechybělo ani prozkoumání této části ostrova.

Den osmý - návrat do Sukošanu

Ráno nás probouzí velké houpání lodi. Přijel trajekt. Jeho vlny rozhoupaly naši malou loď tak, že v kajutě jsem si připadal jak na horské dráze. Loď opřená o bok mola to naštěstí přežila.

Koupání v krásné zátoce a pak už jen do maríny v Sukošanu.

Stmívá se a Ždrelacký most již projíždíme za šera. Za tmy přijíždíme podle majáků do Sukošanu. Vše bez větších komplikací.

Den sedmý - národní park Krka a návrat

Vyplouváme z Primoštenu směr národní park Krka. K národnímu parku se pluje proti proudu řeky okolo města Šibenik. Počasí je oblačné, ale neprší, ale každopádně musíme plout na motor.
Připlouváme v 15 hod. Národní park Krka jsou v podstatě vodopády ze kterých chorvatsko těží, ale za to jsou opravdu pěkné a stojí za to je shlédnout. Podobné jsou už jen Plitvická jezera, která lze shlédnou při zpáteční cestě autem do Čech.
Zpět Krků vyplouváme v 18 hod. Je to vlastně nejzašší bod, kterého jsme dosáhli a nyní se budeme vracet zpět do domovské maríny v Sukošanu, kde musíme být nejpozději v sobotu v 8 hod. Zastavujeme v Šibeniku pro naftu. Je již po setmění a další plavba bude náročná a už jen na motor. Loď je bez radaru, takže nezbývá než věřit přístrojům a našim zrakům. Hledat ve tmě červená a zelená poziční světla cizích lodí není nic zábavného. To platí i pro majáky, kde je nutné si uvědomit, ze které strany onen maják míjíte a jakou barvu má mít popř. jak má blikat.
Přistáváme až za tmy ve 20 hod. ve Zlarinu. Maják měl být podle navádění zelený, ale asi došla barva a byl jen žlutý, nebo někde udělali soudruzi z chorvatska chybu :-) . Stojíme na městském molu připoutáni bokem. Škoda, že nám nikdo neřekl, že zde připlouvají trajekty. K večeři je párek s fazolemi. Dělám pár nočních fotek.
Zlarin je nevelký ostrov (8,2 km2) v šibenické ostrovní skupině, která je součástí Severodalmatských ostrovů. Ostrov leží 5 nám.mil jihozápadně od Šibeniku.

Den šestý - cesta směr Trogir

Počasí: jasno.
Na dnešní den je naplánován odplutí a prohlídka Trogiru.
Na oběd kotvíme v zátoce poblíž Trogiru. Koupeme se a poté vyrážíme na prohlídku Trogiru. Stojíme na kotvě a dno je bahnité a kotva malinko ujíždí.
Po prohlídce Trogiru se již stmívá a hledáme místo k nočnímu zakotvení. Nakonec na noc kotvíme v zátoce poblíž Trogiru, kde jsme byli už v poledne. Na dvě kotvy a zapnutý alarm, ten mě v noci stejně neprobudil, ale prý třikrát pískal. Ale nic se nestalo.

Den pátý - všechny cesty vedou do Primoštenu

Krásný den. Konečně je správné počasí na plachtění.
Rychlost cca 6 kn je jedna z maximálních, co jsme kdy udělali na plachty.
Nakonec připlouváme do Primoštenu. Město leží mezi pobřežními městy Šibenik a Split (pro upřesnění polohy). Vždy je nutné zde být včas, jelikož místa na molu jsou vždy brzy obsazena a pak už nezbývá než se postavit na bójku, což v tomto městě by byla škoda, jelikož je zde na co koukat a co fotit. Do Primoštenu proto připlouváme cca ve 14 hodin a jako jedni z prvních profesionálně přistáváme.
Kapitán ještě pomáhá při přistávání několika lodí a pak už jen obhlíží lodě, které jsou zde na molu zakotveny. Pravděpodobně vybírá loď na příští rok :-) . Za další hodinku je již molo plné a ostatní připlouající lodě musí zůstat na bójce.
Město je rozděleno na historickou část, ležící na poloostrově kde je i molo a na novou část ležící na pevnině. Byl by hřích nepodívat se na starou historickou část s kostelem na kopci a rozhledem po širokém okolí. Všem mohu jen doporučit. Městečko je velice malebné a jak jsem již napsal, všechny cesty vedou do Primoštenu nebo alespoň mě to tak připadá.
Pro jachtaře je zde příjemné sociální zařízení a možnost koupání na vedlejší oblázkové pláži.